Kopíruj, co skutečně vidíš. Nevymýšlej si!

ubránit se taktizovat znát své limity3(1)

Největší brzdou každého začátečníka je jeho netrpělivost při učení. Jen kvůli ní, často žák nedělá správně to, co má. Polovičaté vnímání a předbíhání, dělá obecně člověk poměrně často. Většinou si to ani neuvědomuje.

Není to proto, že by vás svěřenec nechtěl poslouchat. On už vaše slova slyšel a vaši ukázku už viděl, takže jeho mozek tuto skutečnost vnímá tak, že už ví, jak na to. Opak je ale realitou a já vám ze své zkušenosti vysvětlím proč.

Dříve jsem hodně kreslila. Jednou jsem seděla v čekárně a společně s moji kamarádkou jsme kreslily muže, sedícího naproti nám. Její obraz byl mnohem hezčí a hlavně realističtější. Bylo to proto, že ona tehdy studovala uměleckou školu, kde ji učili teorii, která mě chyběla. Nejen vzhled, ale i barva kabátu byla skoro jako skutečný tkaný kabát. Jednoduše vzala několik barev a mísila je přes sebe různými směry. Tehdy mi řekla větu, která mě doprovází dodnes. „Maluj, co vidíš. Nevymýšlej si“.

Jinými slovy „kopíruj, co skutečně vidíš. Nevymýšlej si“. Až po jejích slovech jsem se začala skutečně soustředit na to, co maluji. Kde začínají hlavní body, jak jsou od sebe daleko, co je jejich hlavním vizuálním prvkem, jaká barva skutečně dominuje dané části, atd. Výsledku jsem sama nemohla uvěřit, protože rozdíl mezi moji první a druhou kresbou nebyl marginální a tato změna proběhla v krátkém časovém úseku.

A toto stejné se děje při každé činnosti, kterou se učíme. Jak to dělám já, když se učím nové techniky? Jednoduše se snažím plně vnímat. Většina lidí totiž svého trenéra pouze sleduje a poslouchá, ale skutečně se nesoustředí na vše, co dělá. Jsou netrpěliví.

Když mi trenér ukazuje techniku a to i jednoduchou, nesleduji jen ty části (např. ruce), které techniku vykonávají. Dívám se na mnoho dalších prvků, které mi v následném kopírování pomáhají. Jak široký má postoj, kam má vytočené špičky chodidel, jak moc má pokrčená kolena, zda stojí na špičkách nebo pevně na chodidlech, jak prudký je jeho pohyb a kam až směřuje, kde přesně uchopuje soupeře a kam se při tom dívá, jak se soupeřem pracuje tesně po provedení techniky, jak moc je zpevněný, atd. Jednoduše řečeno nesleduji pouze techniku, ale celé tělo jako komplexní nástroj. Sleduji vše od začátku až dokonce. Nepředbíhám, nevymýšlím si!

Lidský mozek nás často zrazuje a myslí si, že mu stačí pouhý vzoreček místo komplexního vzorce. Vychází z minulého programu, kdy dělal něco, co se naučil snadno a tento program pracuje do chvíle, než zjistí, že už nefunguje. Toto uvědomění někdy trvá dlouho a jsou tací, kteří ani nepoznají, že tímto způsobem úkol nikdy nevyřeší.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>